Po roce...
Už jsem tu dlouho nebyla, není to tím, že bych už všechno vzdala. Spíš naopak, akorát jsem nikam nepokročila a tak nebylo moc o čem psát.
Podstoupila jsem další IUI a jsem objednaná na IVF. Ač jsem se tomu zuby nehty bránila, dospěla jsem k názoru, že jiná cesta není. Přešli jsme totiž do jiného centra asistované reprodukce a tam mi zjistili, že mám hodně nízké AMH. V životě předtím jsem o této zkratce neslyšela, ale od té doby mě straší ve spaní. Znamená to, že moje vaječníky jsou ve stavu cca 45-ti leté ženy a já do 30 budu v přechodu. Umíte si představit jaké to je, když je vám 27, už tři roky se beznadějně snažíte o dítě a najednou se dozvíte, že jste v přechodu? Jestli někdy budu mít vlastní dítě, tak ideálně hned. Ale jak to udělat? Jedině IVF.
Taky jsem byla na imunologii, kde mi zjistili zvýšenou imunitu proti spermiím, tudíž jsem začala brát kortikoidy. Nikdy bych tomu nevěřila. Jednou, asi před 6 lety, když jsem měla ten nejhnusnější ekzém, jsem si vzala od kožní kortikoidy a měla jsem po nich úplně spálené ruce. A teď takovej hnus beru vnitřně. Ale věřím tomu, že to bude stát za to!
