Poslední inseminace
Už mi to přijde jako rutina – přijdu na ultrazvuk, píchnutí Pregnylu do břicha a další den odběr spermatu a inseminace. Včera proběhla 6. Inseminace. Doktorka jako vždycky básnila o tom, že mám nádhernou sliznici (piju kontryhel) a úžasně načasovanou ovulaci (folikul prasknul v noci a inseminace byla následující den v poledne). Prý, že to by bylo, aby to nevyšlo. Spermiogram jsme měli taky vynikající.
Když mi udělala ultrazvuk, zjistilo se, že tento měsíc je v akci pravý vaječník, který už neovuloval asi 4 měsíce, takže jsem z toho v šoku – možná ty kortikoidy. Taky mě mnohem víc bolí při ovulaci břicho. U normálního člověka se vaječníky střídají po měsíci, ale když jeden vypoví službu, menstruuje se pořád z jednoho.
Když mi dělali 4D ultrazvuk, tak se zjistilo, že pravý vaječník je už skoro úplně odepsaný a levý asi tak na úrovni 40-ti leté ženy, co se týká počtu folikulů. Normální ženě se každý měsíc v každém vaječníku udělá cca 20 folikulů, z nichž ale jen jeden uzraje. Mě se udělá napravo jeden a ještě stěží a na levém tak 6. Není to beznadějný, ale furt je to tragický.
Strašně bych si přála, aby to klaplo. Tohle je poslední možnost, pokud to nevyjde, od příští soboty si začnu píchat injekce jako přípravu na IVF, a to nechci vidět. Už po těhle kortikoidech jsem tak unavená, že jdu spát v 9 a ráno v 7 nemůžu vůbec vstát. A to už jsme to IVF dvakrát posunuli, jednou protože jsem byla nemocná a předtím protože jsem ještě musela jít na imunologické vyšetření, které dopadlo bledě. Ať se stane zázrak!
