Operace endometriozy
Byla jsem letos v Gennetu asi na 6 nativech a jedné minimálce, a to nepočítám dva pokusy loni. Zbývá mi poslední ze 4 pokusů na pojišťovnu :-(. Bohužel jsem chodila k jinému doktorovi než k paní doktorce Langerové. Ty mě hnali na nativy hlava nehlava, i mně bylo jasné, že to nevyjde. Jenže k paní doktorce Langerové byla objednací lhůta dva měsíce a já nechtěla prošvihnout ani cyklus, já blbka. Když už jsem toho měla plné zuby, tak jsem si ty dva měsíce počkala a už to začlo....infekce ureoplasmou nikoho předtím nezajímala (dostala jsem silná antibiotika, po kterých mi vypadaly vlasy). Ani to, že mám celiakii a nedržím dietu. Doktorka Langerová trvala na dietě a čisté krvi. A taky mi doporučovala laparoskopii, které se už úspěšně 8 let co nemůžu otěhotnět vyhýbám. "Přijďte, až budete čistá od lepku a po operaci." řekla. A mně bylo do pláče - lepek se z krve dostane za půl roku. Já a operace?? Já se svým prakticky nulovým AMH mám čekat tak dlouho? Nechala jsem si teda enteroskopií u gastroenterologa potvrdit celiakii a začala držet dietu. Nechala jsem si sama udělat testy za dva měsíce a bylo to čisté!!!!!!!! Věřím tomu, že to je tím, že jsem se zároveň dost čistila, jedla zdravě, používala bylinky a hlavně...můj milovaný inositol a myoinositol...právě pomáhá na regeneraci střev při celiakii.
No a abychom se dostali k té operaci. Fakt jsem do toho šla, stejnak už nevědí co se mnou a tři díry v břiše jsou malá daň za dítě, které fakt chci. Tak jsem se objednala k doktorovi Hanáčkovi v Podolí, kterého mi doporučila právě doktorka Langerová a rovnou mi tam domluvila termín. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli to nezruším...všichni mě odrazovali, ať do sebe nenechám řezat. Navíc nikde žádný problém...hormony v pořádku, ultrazvuk v pořádku, nic nenaznačuje problém... Jenže už jsem si to v práci domluvila, všude řekla, že jdu na operaci, tak už se nedalo couvnout. A navíc, dítě fakt chci, teď víc než cokoliv. Jak ženský začnou tikat biologický hodiny, tak je to konec :-D
Nastoupila jsem 1. prosince do porodnice v Podolí. První dojem, hrůza děs - sedím na chodbě na příjem dvě hodiny, než jsem se připomněla - prý na mě zapomněli, pokoje jak za první republiky (holt historická budova). Že není televize mi osobně nevadí, ale mým dvěma spolubydlícím jo. Postele dobrý, polohovací, ale polštář téměř bez vycpání, peřina také slabá a hnusná, igelitové prostěradlo. Všechny jsme byly přijaty ten den a druhý den jdeme všechny pod kudlu, takže sdílíme vše. Poslední jídlo, co jsme dostaly, byl oběd - hovězí vývar. Pak do 1 hodiny vypít projímadlo a do večera mě to honilo na WC. Záchody jsou tam mimochodem dost hrozné a sprchy taky (byla jsem hned v prvním patře).Dozvěděla jsem se, že další den, v pondělí 2. prosince, jdu na řadu první, což je veliká výhoda, nemusím od rána ve střesu čekat o hladu, co bude. Jsem nadšená. Do večera šílená nuda, jen běhání na WC. Večer jsem dostala prášek na spaní. Nejdřív jsem si myslela, že ho nebudu potřebovat, ale mozek samozřejmě myslel pořád na ten následující den, tak jsem si půlku dala. Vzhledem k tomu, že poslední jídlo byla polévka a pak jsem se celkem kvalitně vyprázdnila, zabralo to do 5 min. Najednou jsem cítila, že mi zmrtvěla pusa, jako u zubaře, pak mi zmrtvěl celý obličej, blbě se mi hýbalo s rukama a najednou jsem byla tuhá, naštěstí. Budíček o půl 6, měření tlaku, obléct si anděla a kompresní punčochy a sníst Lexaurin - na nervy, ten byl fakt super, ležím si v tý hnusný posteli a cítím se jak na dovolené. V 7 slyším zřízence na chodbě, že si pro mě jde. Lehla jsem si na pojízdné lehátko a on se mnou jel po chodbě, do nákladního výtahu, dlouhou chodbou, pár zatáček, místnosti před operačním sálem. Přišla za mnou anestezioložka a znovu mi vše řekla, jak to bude probíhat. Sundala mi anděla (noční košili) a já tam ležela jen nahá, přikrytá plachtou a čepičkou na vlasech. Pak mě převezli za další dveře na operační sál. Nademnou světla jak z filmu a já tam ležím nahá pod plachtou, připojili mi kapačku. Přišla za mnou doktorka, co mě bude operovat společně s doktorem Hanáčkem a další anestezioložka, která mě uspí. Ujišťuji se, že budu do pár sekund tuhá a ona mi dává ještě něco, po čem se mi prý bude motat hlava...a taky, že jo, je to jak, kdybych si šlehla kokain nebo extázi....krásný pocit, vše se chvilku točí....začíná to končit, přemýšlím, že si řeknu, že chci ještě, jenže v tom...konec....
....probudila jsem se zase v tom nákladním výtahu, zřízenec mě veze na pokoj. Moje spolubydlící na mě koukají dost překvapeně. Za chvíli se dozvím proč. Byla jsem na sále 2 hodiny místo půl hodiny. Co se sakra stalo. Proč mám v břiše 4 díry namísto slibovaných 3. Je mi hrozně, prospala jsem celé dopoledne, a spala jsem i po obědě. Přišel doktor Hanáček a mojí spolubydlící řekl, že jí tam nic nenašel. Pak šel za mnou a řekl, že jsem měla endometriózu všude - na obou vazech, mezi dělohou konečníkem, u čípku. Prý hrůza, ale vše odstraněno a mám o 90 % větší šanci otěhotnět. Nemůžu tomu uvěřit. Já a endometrióza? Mě už od 10 let brutálně bolí břicho a nikdo nic nikdy neřekl a teď obři endometrióza. Takže už aspoň vím s čím mám to dočinění.
První vstávání z postele musí být se sestrou. No málem jsem nedošla na záchod, hrozná vyčerpanost a hlavně bolest ramen. Bolest ramen byla horší než jakákoliv bolest z té operace. Je to z toho, jak nafukují břicho, aby tam mohli lépe operovat. Pak jak se chodí, tak ta bolest jde do ramen - fakt paralyzující. No WC jsem zvládla a pak mi najednou bylo na zvracení, takže jsem si vysloužila, že i další cesta na WC musí být se sestrou. Většinou je jen první cesta. Druhá cesta na WC už byla ok, pak už se to lepšilo hodně rychle. Ačkoliv jsem měla 4 laparoskopické díry zašité samovstřebatelnou nití. Z nichž jedna byla ještě prošitá nevstřebatelnou nití - měla jsem přišitý vaječník k břichu, prý aby nepřirostl, kam nemá. Ten steh mi vytahovali následující den po operaci. Strašně jsem se toho vytáhnutí stehu bála, ale bylo to úplně v pohodě a hlavně se mi strašně ulevilo, pak jsem mohla už krásně chodit, dokonce si dojít do bufetu koupit jídlo. Protože ačkoliv jsem nahlásila celiakii, tak mi neustále předkládali lepková jídla. Doktor Hanáček řekl, že můžu jít následující den domů, bohužel primář to viděl jinak a chtěli si mě tam nechat 3 dny. Prý mě pustí domů, když budu mít první stolici, jelikož mi operovali na střevě a musí ověřit, jestli funguje. Tak jsem je ukecala, šla jsem domů 4. prosince.
Doma mě to první týden docela bolelo, ale pak už celkem pohoda. Spíš jsem se bála, že mi praskne steh. Opatrně se strojit, abych si ten steh neurvala. Mažu si jizvy ricinovým olejem a je to super. Po 14 dnech po operaci mi stále stehy nevypadaly, nic. Vypadají furt stejně.
