Jdi na obsah Jdi na menu

Zdraví není všechno...

16. 5. 2013

Tak už je to rok, co držím bezlepkovou dietu a zhruba 4 měsíce co nezdravě šílím kvůli zdraví. To je pořád jen nějaká očista, dieta, hladovka...a já si uvědomuju, že se začínám odcizovat svému partnerovi, že je docela možné, že si našel někoho jiného místo mě. Uvědomuji si, že to pro něj musí být šílené, on je normální člověk - ke snídani koláček s teplým mlékem, ke svačině housku se salámem, oběd v práci ve velkojídelně a k večeři něco, co uvařím. Z ničeho nic mu do jeho normálního spokojeného života začnu říkat, že přestávám jíst mouku, mléko, cukr a bůhví co ještě. Doma se začínají objevovat kvanta bylinek, tinktur, olejů a dalších přípravků o jejichž existenci do té doby nevěděl. Dokážu se zcela dobře vžít do jeho situace, že si myslí, že mi úplně normálně hráblo a že to bude zase dobré, což si ostatně myslí celé moje okolí i rodina. Zatím nepochopili, že to myslím vážně a chci žít zdravě proto, abych se cítila dobře. Snažím se neustále vžít do jeho situace, on je v pořádku, žije si spokojený život a já začínám blbnout. Vím, že nikdy nepropadne péči o zdraví jako já a proto se snažím ho co nejméně svými procedurami neomezovat, jenže to zase znamená, že si každý žije svůj život. Uvědomila jsem si, že sice sama sobě zvyšuju kvalitu a délku života, ale k čemu, když přijdu o něj. Já budu žít do sta, ale on umře klidně za 10-20 let. Radši strávím co nejvíc času s ním než abych dělala pořád nějaké očisty. K čemu mi bude, když budu zdravá, ale bez něj?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

andrea - ahoj

11. 1. 2014 0:10

nevím kam ti napsat, když jsem narazila na tvoje stránky a přečetla si jak a proč ses dala touto cestou, připadalo mi to, jako bych to psala já :)) navíc taky trpím na ekzémy :D hlavně se tedy obávám, že budu za nedlouho řešit podobný problém jako ty, jakmile se s přítelem sestěhujeme...i když on je hodně ovlivnitelný, jak jsem měla možnost poznat, ale to se týká zatím jen toho, že se snažím nejíst sladké, omezuju maso atd. (a on najednou taky nemá tu potřebu) kvůli nedávným problémům s imunitou, resp. opakujícími angínami..ale o tom, jak jsem teď začala provádět klystýry a že jsem si na noc dala urinu na pleť (a nejspíše v tom budu pokračovat :D )mu vážně nemám v plánu říkat... :D :/ a přesně jak píšeš, dnes mě přepadla NAPROSTO STEJNÁ MYŠLENKA - na co si pěstuju zdraví, když ten, se kterým chci zestárnout, nebude dělat to samé :( nerada někomu něco vnucuju, vlastně to nedělám vůbec..tak jsem si řekla, že pokud by nějaké problémy měl a já věděla, co by mu pomohlo, tak bych mu asi vše vyklopila, aby byl zasse v pohodě, ale i tak myslím, že by radši šel za doktorem atd. achjo, ta dnešní doba je hrozná, všichni věří doktorům :D ale já šíleně předbíhám... budu pevně doufat, že třeba tím, jak budeme našim mužům vyvařovat (zdravě) atd., jim život prodloužíme :)))

IDA - Re: ahoj

21. 1. 2014 18:00

Ahoj Andrejko, děkuji za Tvůj vzkaz, jsem ráda, že v tom nejsem sama. Každá si to musíme v hlavě uspořádat sama, co je pro nás nejdůležitější.

Přeji pevné nervy
IDA

Martin - nikdy nerikej nikdy,

7. 6. 2013 21:04

kolem 40 zacinaji mit chlapi zdravotni problemy. A potom se mu bude mozna Vaše zkusenost hodit.
Na druhou stranu, Jde jist zdrave a chutně. A hlavne u toho neblbnout. Najit si stredni cestu.
Dvakrát ročně si udělat pořádnou očistu, o tom se nemusí ani dozvědět. A jestlize výsledkem tvého snazení bude atraktivní zdravá, sportovní zena, tak si urcite jinou nenajde :-)
www.pustemkezdravi.cz

IDA - Re: nikdy nerikej nikdy,

11. 6. 2013 17:07

Milý Martine, díky za Tvůj mužský názor. Když to tak říkáš, zní to jednoduše. Já bych samozřejmě ráda našla nějakou střední cestou, kterou bych se vydala tak, aby moje ozdravné šílení partnera neobtěžovalo. Na druhou stranu mám zdravotní problémy, kterých bych se ráda zbavila, jelikož mne omezují jak po fyzické, tak i psychické stránce. Sama původ těchto problémů diagnostikovat nemůžu a doktoři nepomohou. Připadám si, jako bych měla nějaké parazity, kteří mi uvnitř vypouštějí toxiny a i když žiju už dlouho zdravě, nelepší se to. Když si představím, že ještě před dvěma roky jsem měla energie na rozdávání a teď je ze mě mrtvola, chci to co nejrychleji vrátit zpátky. Mému příteli již pomalu táhne na 40 (je o dost starší) a jsem si jistá, že si ode mne nikdy nenechá poradit, co se týká těchto extrémních zdravotních praktik (mezi extrémní řadím všechny, které průměrný český člověk doma nepodniká). Svolil, že doma budeme jíst jen zeleninu, že maso a jiné věci, které nejím, si dá na obědě v práci. Za to jsem mu neskutečně vděčná a snažím se mu to vrátit tím, že si většinu procedur dělám potají. Omezuji ho jen tím, že si párkrát denně dělám zeleninové šťávy. Co se týká vaření, umím vařit skvěle (nechci se nijak chlubit, ale umím), takže dokážu i z prachobyčejné zeleniny vykouzlit výborné jídlo. Pokud mu předem neřeknu z čeho to je, tak si vždy pochutná. Lehce se řekne, udělej si dvakrát ročně pořádnou očistu, jenže ta očista přece trvá hrozně dlouho – střeva alespoň měsíc, očista žaludku 7 dní, játra 3 dny, ledviny den, lymfatický system 3 dny, očista kloubů 13 dní. Teď to nelze dělat těsně za sebou... Momentálně jsem teprve v polovině své první očisty v životě a to už na ní pracuji přes půl roku. Prostě dosud jsem nenašla rovnováhu, každopádně se snažím, aby partner věděl co nejméně o těchto aktivitách.
Ida