Opravdová vanilka
Jednoho dne jsem si řekla už dost vanilkového cukru! Jediný důvod, proč ho používám je, že nevím kde jinde získat vanilkové aroma. Proto jsem se dneska rozhodla koupit opravdový vanilkový lusk a ochutnat pravou vanilku.
Sehnat sušenou vanilku byla docela fuška, v supermarketech ji nemají, v obchodě s kořením také ne - až ve druhé zdravé výživě jsem ji sehnala. 2 lusky za 66 Kč, ovšem vysoce kvalitní a bio. Cestou domů z obchodu už jsem se na ní hrozně těšila, takže jsem ji rozdělala už cestou a vůně byla úžasná, takže jsem se začala těšit ještě víc.
Vanilka se zpracovává tak, že se lusk podélně rozřízne a vnitřek lusku se seškrabe a zamíchá do jídla. Obal lusku, ale ještě nevyhazujeme, můžeme ho použít příště na ovonění pudingu. Naštěstí tato vanilka byla balena ve vzduchotěsné zkumavce, takže se dá krásně uchovávat i několik let. Původně jsem s myslela, že lusky budou vysušené a budou se drolit, ale ne - jsou vláčné.
Tak tedy měla jsem asi 500 g tvarohu, na to by měl bohatě stačit jeden lusk. Celý jsem ho tedy vypreparovala a zamíchala do tvarohu. Nechápu proč všechny tvarohy, zmrzliny, pudingy s vanilkovou příchutí jsou obarveny na žluto, když vanilka má barvu černou. Vznikl z toho tvaroh s černými zrníčky. Musím však uznat, že aroma je krásné, změnu chuti jsem nezaregistrovala. Tak nevím, nejsem z čerstvé vanilky nijak unešená, příště zkusím asi vanilkovou příchuť v lahvičce.
