Sankhaprakshalana
Sankhaprakshalana aneb navození osmozy žaludku. Zkusila jsem jí dvakrát, ale ani jednou jsem ji nedokončila. Vzhledem k tomu, že moji blízcí nemají pro podobné akce pochopení, nemám moc času, kdy jsem sama doma.
Moje aktuální zkušenost se sankhapraksalanou. Vypila jsem 1,5 litru slané vody (zhruba lžíce soli na litr) a začalo mě bolet břicho, že jsem nemohla ani chodit. Zkoušela jsem navodit efekt sifonu asi pěti půllitrovými klystýry, ale nic. Efektu sifonu se mi podařilo dosáhnout až po dvou hodinách, z čehož jsem měla nesmírnou radost. Začala jsem proto zase pít slanou vodu, abych už to měla za sebou, jenže jsem se pozvracela - čímž by se měl ukončit efekt sifonu. Pěkně mě to naštvalo, když jsem už čekala dvě hodiny, než se navodí efekt sifonu. Proto jsem se nevzdala a vypila jsem další litr heřmánkového čaje, ten ze mě k mojí radosti taky vyšel, takže jsem mohla pokračovat v efektu sifonu.
Na konec všeho jsem si udělala ještě klystýr urinou a zjistila jsem, že ze mě nevyšlo už vůbec nic! Což by se mi u uriny nikdy nestalo, takže jsem si jistá, že střeva jsou 100% čistá. Také jsem zjistila, že jsem vyloučila jablko - poslední jídlo, které jsem snědla. Takže nakonec můžu říct, že to byla moje nejúspěšnějši Sankhapraksalana, i když neprobíhala přesně podle návodu.
Co jsem zjistila ihned po procedůře při sprše. Vždycky mě při sprše svědí ekzém, který mám zezadu na krku - teď ne. Ani když jsem se zkoušela škrábat umýslně.
Jinak při této procedůře ze mě toho nevyšlo tolik, co jsem předpokládala, pouze trocha tuhých výkalů (hnědých v kuse). Jinak to byly jen zbytky jídla, která jsem jedla v předchozích dnech. Tak teď nevím, komu věřit, jestli doktorům, kteří říkají, že ve střevech žádné nánosy nejsou nebo alternativním léčitelům, kteří říkají, že tyto usazeniny mají mít až několik kilogramů. Před sankhapraksalanou jsem týden denně dělala klystýry, tak možná to je tím, ale i tak teď bych měla mít střívka jak miminko, uvidíme, jak se to podepíše na akné a na ekzému.
Edit 14.7.2013
Tak už chápu, proč se radí dělat sankhapraksalanu rano, je to úplně o nečem jiném. Jenže bohužel většinou ráno není možnost. Celá procedura byla za hodinku a půl ukončena. Sifon nastal asi po litru a půl slané vody. Pak už není třeba pít ani slanou vodu, jen hodně sladké, ta se díky sifonu dostane také do střev. Na sankhapraskalanu byl nejvyšší čas, včera jsem snědla spoustu masa a předevčírem taky, takže jsem to krásně propláchla a je mi fajn. Zakončila jsem to jako minule klystýrem s močí, vydržela jsem ho mít celkem dlouho, ale nic zajímavého se už nekonalo - že bych byla už nějakým způsobem vyčištěná? :-) Asi to nebylo ideální, ale sanku jsem zaradila do druhé třetiny trojčátka, ale žádní paraziti nepadali.
Edit 12.8.2013
Dnes jsem si dělala další z mnoha sankhapraksalan, ke kterým jsem se doposud odhodlala. Už mi to nepřijde jako nic nestandardního, prostě přijdu domů a řeknu si – dneska by to šlo a udělám si ji. Teď, když už vím, jak na to mi to zabere se vším všudy tak dvě hodiny, ta první mi trvala snad 4 hodiny.
Sifon se mi spouští někde mezi dvěma a třema litry slané vody a pak už to jde ráz na ráz. Poprvé jsem v sobě měla snad 6 litrů vody a stejně nic nešlo – no zkušenosti jsou k nezaplacení. Jakmile zjistím, že efekt sifonu je navozen, stačí pít obyčejnou sladkou vodu a ona vykoná stejnou službu jako ta slaná, akorát po té sladké tolik neštípe konečník.
Celou sankhapraksalanu ještě vylepšuji tím, že jsi na konci udělám klystýry. Tentokrát byl první s urinou a druhý s koloidním stříbrem. A jelikož koloidní stříbro ničí mikroflóru, tak ještě pak mikroklima s jogurtem a nějaké ty laktobacily i vrchem a udělala jsem vše, co se dalo. Dělat na konci klystýry to je ta nejsilnější věc, co existuje, jelikož paraziti jsou již tak oslabeni slanou vodou a vůbec celým průplachem a teď jim zasadím tvrdou ránu ještě těmi nejsilnějšími kalibry – moč a koloidní stříbro (na MMS si v této chvíli netroufám, to je už opravdu síla).
Podrobný návod zde: http://www.youtube.com/watch?v=PuOoLr2qd0Y
